Hrad, nazývaný dnes Nový Šaumburk se v písemných pramenech objevuje poprvé v roce 1353 a zřejmě nedlouho před tímto datem byl i vystavěn. Částečně převzal některé funkce staršího hradu, založeného biskupem Brunem ze Šaumburka, vzdáleného odsud přibližně 350m jižně vzdušnou čarou. Starší, Brunův hrad byl vystavěn na dominantní ostrožně (616m n. m.), nazývané dnes Hrad a náležel mezi nejrozsáhlejší, a taky zřejmě nejvýstavnější hrady druhé poloviny 13. století. Kromě biskupova paláce se v jeho jádru nacházely další palácové stavby, náležející jednotlivým biskupským manům, kteří měli za povinnost na hradě sídlit.

Nový Šaumburk vznikl v souvislosti s opuštěním staršího hradu a jeho rozloha byla podstatně menší. Hrad byl spravován biskupskými purkrabími, jejichž jména jsou až do závěru 14. století dochována v písemných pramenech. Uveďmě zde například Svrče ze Šaumburku, Jana z Kovalovic, Jakeše z Klatov, či Arkleba ze Stařechovic – příslušníka významného moravského rodu pánů z Kunštátu.

Později je hrad olomouckými biskupy zastavován, mezi zástavními držiteli se od roku 1412 připomíná i Zikmund z Bítova, s jehož osobou je spojen nedávný, vzácný nález jeho pečetidla. Se Zikmundovým rodem je spojena i závěrečná, dramatická fáze existence hradu.

Po polovině 15. století je hrad na příkaz zemského hejtmana Jana Tovačovského z Cimburka rozbořen, záhy však zřejmě došlo k jeho opravě; roku 1469 je však dobyt vojskem Matyáše Korvína. Některé nálezy nasvědčují tomu, že část prostorů hradu byla využívána ještě v 16. století . Zříceniny hradu ožily na krátký čas v období třicetileté války, kdy se staly útočištěm okolního obyvatelstva.